Impresionistickou krásu světélek tančících na hladině moře si mohli v historii lidé vykládat různě. Jistě dala vzniknout nejednomu příběhu. Je pravdou, že záznamy o svítícím moři sahají až do středověku. A v některých přímořských destinacích Vám budou tvrdit, že se jedná o jeden z nejobvyklejších úkazů, který je možné ve své sezóně pozorovat. Jinde o něm minimálně slyšeli při plavbách po širém moři. Tento jev vzniká díky bioluminiscenčním (fosforeskujícím) bakteriím, které barví vodu. Při jejich přemnožení je tento jev pozorovatelný i z vesmíru.

Světélkujících bakterií je více druhů. Můžeme spatřit třeba mléčné moře, nebo chcete-li mořské jiskry. Z dostupných zdrojů vyplývá, že se má jednat o bakterii, která barví vodu modře, avšak lidské oko by tuto modrou mělo prý vnímat jako mléčně bílou. Musím ovšem říci, že já i pár dalších kapek v moři jsme měly  možnost pozorovat tato kouzla a možná jsme barvoslepé, ale světlo působilo spíše namodrale. Anebo? Si možná chci nechat pár tajemství zatím pro sebe.

Nejedná se však jen o romantickou pohádku. Příběh má i svou temnou stranu: „Přichází rudý příliv. Dílo ďábla!“ Takto si po staletí šeptali námořníci o špatném znamení, v horším případě i o okamžité smrti, když se voda zbarvila do oranžovo-rudé. Je to sice jen pověra, ale zdaleka ne neopodstatněná. Má ji na svědomí fytoplankton. Ten hraje mezi kapkami moře velmi zvláštní roli. Patří k jejich významným spolubydlícím ve všech světových mořích a oceánech.

Jednotlivé kolonie fytoplanktonu – včetně všech svých přidružených bakterií a jednobuněčných řas – jsou častým problémem leckteré přímořské oblasti. Zároveň však potřebnou součástí života ve vodě. Fytoplankton se množstvím spotřebovaného oxidu uhličitého vyrovná zeleným rostlinám ze souší všech kontinentů. Nicméně nejedná se o jeho jedinou potravu. Obsahuje dva smrtící jedy a oba jsou nebezpečím pro další mořské organizmy, které konzumuje. Dále však pojídá i viry a těch je v každém kubíku mořské vody na miliony. Fytoplankton je tak přes svou nevábnost velmi důležitým obyvatelem podmořské říše. Při bližším zkoumání zjistíme, že jeho existence dotváří dokonalou rovnováhu přírody. Množí se zběsile, ale zároveň masově hyne. Je schopen aktivovat gen, který vyvolá sebevraždu celé své kolonie. Na druhou stranu je každý týden po celém světě nahrazen kompletně novou generací.

Kdo ví. Možná právě zde mají svůj reálný předobraz příběhy o živé a mrtvé vodě. Pro člověka sice nepředstavuje žádné přímé nebezpečí, ale protože tento organismus pojídá řadu zvířat, existuje riziko přenosu záležitostí, o které na dovolené asi úplně nestojíte. Koupat se nedoporučujeme ani ve vodě výrazně zbarvené jinými odstíny. Barva tohoto typu planktonu je různorodá a může existovat nejen v červených, ale i zelených a nažloutlých variantách.