Impresionistickou krásu světélek tančících na hladině moře si mohli v historii lidé vykládat různě. Jistě dala vzniknout nejednomu příběhu. 

Je pravdou, že záznamy o svítícím moři sahají až do středověku. A v některých přímořských destinacích vám budou tvrdit, že se jedná o jeden z nejobvyklejších úkazů, který je možné ve své sezóně pozorovat. Jinde o něm minimálně slyšeli při plavbách po širém moři. 

Tento jev vzniká díky bioluminiscenčnímu (fosforeskujícímu) planktonu, který barví vodu. Při jeho přemnožení je tento jev pozorovatelný i z vesmíru.

Světélkujícího planktonu je více druhů, a o to víc má přezdívek. Můžeme se setkat třeba s mléčným mořem, mořskými jiskrami, ale i s modrým přílivem. 

Z dostupných zdrojů vyplývá, že konkrétní bakterie, které vodu osvětlují, ji zabarvují zvláštním způsobem: A to do modra, ovšem na takové úrovni, kterou by lidské oko mělo prý vnímat jako mléčně bílou. A zde se otevírá otázka: 

MODRÁ, NEBO BÍLÁ?

Mohu říci, že já i pár dalších kapek v moři jsme měly  možnost pozorovat tato kouzla a možná jsme barvoslepé, ale světlo působilo spíše namodrale. Anebo? 

Nejedná se však jen o romantickou pohádku. V moři najdeme i další organismy, které barví vodu.

Příběh má tedy i svou temnou stránku: „Přichází rudý příliv. Dílo ďábla!“ Takto si po staletí šeptali námořníci o špatném znamení, v horším případě i o okamžité smrti, když se voda zbarvila do oranžovo-rudé. 

Je to sice jen pověra, ale zdaleka ne neopodstatněná. Má ji na svědomí fytoplankton. Ten hraje mezi kapkami moře velmi zvláštní roli. Patří k jejich významným spolubydlícím ve všech světových mořích a oceánech. Jednotlivé kolonie fytoplanktonu – včetně všech svých přidružených bakterií a jednobuněčných řas – jsou častým problémem leckteré přímořské oblasti. Zároveň však potřebnou součástí života ve vodě. Fytoplankton se množstvím spotřebovaného oxidu uhličitého vyrovná zeleným rostlinám ze souší všech kontinentů. 

Zároveň obsahuje dva smrtící jedy a oba jsou nebezpečím pro další mořské organizmy, které konzumuje. Dále však pojídá i viry a těch je v každém kubíku mořské vody na miliony. Fytoplankton je tak přes svou nevábnost velmi důležitým obyvatelem podmořské říše. Při bližším zkoumání zjistíme, že jeho existence dotváří dokonalou rovnováhu přírody. Množí se zběsile, ale zároveň masově hyne. Je schopen aktivovat gen, který vyvolá sebevraždu celé své kolonie. Na druhou stranu je každý týden po celém světě nahrazen kompletně novou generací.

Kdo ví. Možná právě zde mají svůj reálný předobraz příběhy o živé a mrtvé vodě. 

Pro člověka sice nepředstavuje žádné přímé nebezpečí, ale přesto tento organismus pojídá řadu zvířat. 

A tak existuje riziko přenosu záležitostí, o které na dovolené asi úplně nestojíte. Koupat se nedoporučujeme ani ve vodě výrazně zbarvené jinými odstíny. Barva tohoto typu planktonu je různorodá a může existovat nejen v červených, ale i zelených a nažloutlých variantách.

Kdo ví. Možná právě zde mají svůj reálný předobraz příběhy o živé a mrtvé vodě.

 

Pro člověka sice nepředstavuje žádné přímé nebezpečí, ale přesto tento organismus pojídá řadu zvířat. A tak existuje riziko přenosu záležitostí, o které na dovolené asi úplně nestojíte. Koupat se nedoporučujeme ani ve vodě výrazně zbarvené jinými odstíny. Barva tohoto typu planktonu je různorodá a může existovat nejen v červených, ale i zelených a nažloutlých variantách.

Share on facebook
sdílet článek