Přehřívání ulic a špatné zpracování dešťovky patří mezi největší problémy spojené s městskou vodou. A vše jednoduše zazelenit není úplně efektivní řešení. Je nutné zeleň začít vnímat jako základní součást infrastruktury, stejně jako silnice nebo kanalizaci. Aleje a malé zahrádky nejsou totiž jen estetickým prvkem. Například dešťová zahrada slouží primárně k zadržování vody, která nebude odváděna do kanalizace. Je vybudována v terénní prohlubni a jsou sem svedeny srážkové vody ze střech a chodníků, které se pak následně v průběhu několika dní vsakují do okolní půdy a neodtékají pryč z pozemku, natož zbytečně do kanalizace. Což pomáhá stabilizovat stav podzemních vod, snižuje nebezpečí povodní a kořenový systém rostlin navíc funguje jako přírodní vodní filtr.
„Jdu s pískem.“ – Kapka Moře.
V některých městech se můžete již nyní setkat se správným trendem, kdy se už při návrhu křižovatky nespoléhá jen na technická opatření, ale myslí se i na zeleň a vodu, tedy na kvalitní modrozelenou infrastrukturu. Za vzor evropských měst v tomto směru můžeme určitě považovat Hamburk, který dokonce vyhrál v roce 2011 cenu Evropské zelené město. Z dosavadních výherců je k nám nejblíže a proto si o něm pojďme říci pár slov:
Pravda, Hamburkem protéká Labe a ne každé větší město se může při plánování rozvoje opřít o takto mohutný vodní zdroj. Je nutno však vyzdvihnout i ty “malé kroky“, díky nimž vše zapadá do sebe. V územním plánování byste mimo jiné nalezli například přesouvání parkovišť z vnitřní části města na jeho periferie a postupné tvoření parků na původních betonových plochách, což je doplněno rozvojem městské hromadné dopravy. Dále můžete pozorovat zajímavý přístup k novostavbám, kde stejně jako v italském Miláně je od určité rozsáhlosti budovy zelená střecha byrokratickou povinností. Podobným směrem se ubírá většina Německa. O celostátní nařízení se nyní snaží někteří politici ve Francii (2019). Zelené střechy mimo jiné fungují i jako přírodní ekologická klimatizace. Popínavá zeleň na bocích budov také není pro Hamburk žádnou výjimečností. A hlavně – jako i ve zbytku západní Evropy – solární panely se přesouvají z polností, kam nepatří, na zdánlivě zbytečná místa, jako jsou například střechy krytých parkovišť a menších veřejných budov. Což do sebe skvěle zapadá a na uchovávání dešťové vody má svůj vliv.
A jak sbíráme dešťovku tady u nás? To je něco co by si určitě zasloužilo vlastní textový seriál! Pokud Vás téma zajímá, sledujte Kapku Moře na facebooku a třeba se brzo dozvíte více.